Elektronické Miminko zakoupíte zde

Fotogalerie

Soutěž pro čtenářky Miminka

Další články

Anketa

Jakou přílohu byste chtěli nejraději najít v časopisu Miminko?


Diskuze na téma:
Příběhy o porodu

Chcete-li se svěřit se zážitky z porodu, tato diskuse je určena pro ně. Můžete sem napsat svůj zážitek z porodu, pomůžete tím maminkám, které porod teprve čeká a nevědí, co se bude dít.

Pro psaní příspěvků se musíte přihlásit.

stránka 1 z 6         1  2   3       

Pavlarabalova

Ikonka
Příspěvků: 1

Porod bez obav 17.10.2017 , 21:31

Ahojky :) nedávno jsem absolvovala kurz Porod bez obav a dost mi to pomohlo při mém prvním porodu... Doporučuji budoucím maminkám :)) http://www.perfectuni.cz/domu/132-porod-bez-obav-1-online-kurz-pro-tehotne.html

Dejdula

Ikonka
Příspěvků: 70

přístroj 22.8.2017 , 11:18

Také jsem to nevěděla donedávna :-)
Tak třeba se někdo ozve.

Eliska1

Ikonka
Příspěvků: 56

přístroj 14.8.2017 , 09:28

Dejdulo ani nevím, že se něco takového prodává,také by mě zajímalo, zda s tím má někdo zkušenost.

Dejdula

Ikonka
Příspěvků: 70

přístroj 3.8.2017 , 09:24

A nemáte někdo zkušenosti s tímto přístrojem při porodu?
https://d-zdravi.cz/cs/tens-proti-porodnim-bolestem/24-body-clock-elle-tens-tlumeni-bolesti-pri-porodu-5060079211313.html?search_query=porod&results=5

Redzi

Ikonka
Příspěvků: 11

22 hodin trvající porod 7.12.2016 , 11:42

Všem závidím rychlý porod, já jsem rodila dlouhých 22 hodin...

Redzi

Ikonka
Příspěvků: 11

22 hodin trvající porod 7.12.2016 , 11:42

Všem závidím rychlý porod, já jsem rodila dlouhých 22 hodin...

Misaroubalova

Ikonka
Příspěvků: 1

Co může pomoci při strachu z porodu 11.10.2015 , 17:42

Dobrý den maminky, když jsem čekala, zatím, svoje první miminko, měla jsem velký strach z porodu. Samozřejmě, že jsem se těšila na mimčo, ale s blížícím se termínem porodu jsem začala trošku panikařit..... Co když to nedám?! Prošla jsem si všechny možné diskuze a články s radami, ale mě osobně nakonec asi nejvíc pomohla stránka Porod bez obav, jsou tam supr videa! Pěkně po pořádku vás připraví na porod a zbaví strachu. Nevím jestli to bylo tím, že jsem je všechny shlédla skoro jedním dechem, ale mimčo se narodilo za úžasných 5 hodin - od první kontrakce až do finále! Snad může pomoci také vám;) Koukněte zde:http://www.porodbezobav.cz/?a_box=xqwfr4ug Přeji krásné zážitky z porodu a hlavně po něm!!! Míša

Eliska123

Ikonka
Příspěvků: 1

Rychlý porod 2.6.2014 , 15:07

Dobrý den maminky, porodila jsem před týdnem a lékaři mně řekli, že tak rychlý porod snad ještě nezažili :-). Holčička byla na světě za hodinu a půl...málem jsme to nestihli ani do nemocnice, by předčasný. Mám takovou teorii...myslím si, že je to mým pravidelným cvičením a trošku širší pánví...do dne porodu jsem cvičila s aniballem...http://www.aniball.cz/...doporučuji všem budoucím maminkám. Pomohl mi krásně zpevnit svaly pánevního dna. Můj porod by krásný, až mi pak bylo líto, že byl tak rychlý...

Maru

Ikonka
Příspěvků: 1

Maru 3.2.2014 , 13:29

Milé maminky i těhulky, také se s Vámi ráda podělím o svůj super zážitek, jménem porod. Když jsem zhjistila, že jsem těhotná měla jsem šílenou radost, taktéž moje dcera a můj přítel. Ještě větší radost byla, když nám sdělili, že to bude chlapeček, totiž u nás v rodině máme ,všechny moje sestry holčičky. Celé těhotenství probíhalo naprosto v pořádku, i když jsem měla vysoce rizikové, všichni mě ujištovali, že druhý porod je brnkajda, tak jsem si to taky myslela, protože můj první porod, byl prostě paráda. Když jsem 15.10. 2013 šla na kontrolu k lékaři tak ten mě ujistil, že určitě dnes rodit nebudu a at přijdu na KO za týden. Přijela jsem domu, s dcerou dělla úkoly a pak, že se jdu vysprchovat a ejhle něco ze mě vyteklo. Že by už to tady bylo, tak jsme vzbudili dceru a jeli do porodnice. Tam mě připojili na monitor a já řekla, že stahy nemám a že mi je dobře. Nebudu to prodlužovat, ve finále jsem byla psychicky uplně na dně, porodila jsem až za dva dny, tj. 17.10. 2013. Kontrakce žádné, plodovka neodtékala, takže se do mě hrabali, moc super, do toho mi napíchali několik injekce, ve finále mi nezměkly porodní cesty a až toho 17tého mi řekli, že dnešní cíl je porodit. Kolem 11 hod. mě odvedli na porodní sál, prošla jsem těmi přípravami, ale kontrakce pořád stále malé. Napíchli mi oxtocinouvou kapačku a pak se to konečně rozjelo, ale já nemohla chlapečka vytlačit, byla jsem uplně vyřízená, nakonec za pomoci kleští a mého-v duchu jsem si říkala, že ted musím zatlačit co nejvíce-jsem zatlačila a v 16.24 hod se mi narodil chlapeček 3490g a míra 50cm. V tu chvílí po dvoudenním maratonu jsem věděla, že tohle je mé poslední dítě. Takže druhý porod, žádná pohoda, to jsem se velice přepočítala. Všem nastávajícím maminkám přeji co nejhezčí porod a na závěr, stojí to za to ,můj milovaný krásný chlapeček Adámek. mejte se hezky!!

Sapina

Ikonka
Příspěvků: 1

Porod 18hodin 8.4.2013 , 23:47

Také se podělím o svůj zážitek.Měla jsem problémy s výpočtem termínu i přes to,že jsem řekla přesný datum poslední ms,tak mi termín stále přepis.a na konec mi p.doktor posunul i datum m.s. a odůvodnil to tím že není možné abych jí měla v datu které jsem mu řekla :/ tak že jsem měla termín 11.3. a věděla jsem že to bude dřív protože to mám špatně spočítané.Taky že jo,3.3. mi ve tři hodiny ráno praskla voda a na půl pátou jsem jela do porodnice.Šla jsem na monitor a vše bylo v pořádku,tak že jsem tam seděla a pořád koukala na hodiny.Bolesti žádné a říkala jsem si jak tam dlouho asi budu pochodovat než se začne něco dít.Po druhé prohlídce cca 8h ráno mi řekli že jsem otevřená jen na jeden prst a že rodit nebudu ať se jdu prospat a kdyby se nic nedělo,tak že mi to druhý den vyvolají.Přišla jsem na pokoj a už to začalo ,nebylo to tak hrozné,ale zaspat už se to nedalo.Ve 10 hodin opět prohlídka a otevřená jsem byla na 2 prsty,ovšem bolesti zesílily a to už jsem nemohla ani ležet,jen chodit a chodit a když jsem šla za PA zeptat se jak to vypadá,tak mi řekla že rodit určitě dnes nebudu a to mi ztuhl úsměv,bolesti už relativně silné a já že rodit nebudu,představa že by se to mělo protáhnout do druhého dne,byla opravdu děsivá.Tak jsem stále chodila a modlila se aby jsem se začala otvírat,ve 2h jsem byla za sestrou že mám bolesti po dvou minutách a silné tak,až jsem brečela.PA mě vzala na monitor a tam jako kdyby vše přešlo,tak že zpět na pokoj.V 5h při kontrole už jsem byla otevřená na 7 prstů,tak jsem si trošku oddychla že už to nemůže dlouho trvat, a to už byly opravdu kruté bolesti(sprcha,chození,nic nepomohlo,jen jsem stála a málen ze zdi utrhla všechny madla :)To jsem ovšem netušila co mě čeká,po kontrole zjistila že otevřená sice jsem,ale malej se zasekl a neklesá dolu a že zkusíme cvičit a kdyby to nepomohlo tak na císaře.Cvičení úžasné,kontrakce po dvou minutách,nohy na střídačku ve vzduchu a ještě do toho prohlídky PA,to už jsem si myslela že to jsou moje poslední chvilky,pořád do kola jsem se ptala manžela kolik je hodin a že už tam nechci být a že to nevydržím.V sedm hodin další prohlídka a malej stále nahoře,to už jsem bolestí skoro nevnímala,zase zpět a znovu cvičit,o hodinu později znovu kontrola a konečně sestoupil dolu,tak že to cvičení a ukrutná bolest přeci jen k něčemu byly.Rychle zavedla klistýr(musím říct,jak na něj všichni nadávají,tak pro mě to byla ta nejpřijemnější věc za celý den co jsem tam byla) :) potom rychlá sprcha a zpět na postel,najednou to přišlo,ta ukrutná nutnost tlačit,PA přiskočila a povolila tlačení což byla úleva,najednou mě vzala a šup a jdeme na sál.Na sál jsem přišla lehce před 9 hodinou a v 9 byl malej na světě,tak že to byl fofr.Nastřižení bylo výborné protože malej byl trošku větší než slibovali a jinak by se asi ven nedostal chudáček :)ˇpotom injekce,zašít a hotovo.První týden jsem byla přesvedčená že už druhé mimi nikdy,ale teď bych do toho šla znovu,je neuvěřitelné,jak se tělo tak rychle vrátí do normálu,vše se rychle zahojí a na bolest okamžitě zapomene.Když to vezmu zpětně,samozřejmě přijemné to nebylo,ale zase nic co by se nedalo vydržet,jsem ráda že už to máme za sebou a hlavně že jsem to ustála a nedělala nějaké hysterické scény,ono né na darmo se říká když se porodní asistenky poslouchají že je to lepší a je to pravda,oni prostě vědí co dělají.Držím palce všem nastávajícím maminkám :)

Ikonka
Příspěvků: 13

Porod 8.1.2013 , 17:46

Rozhodla jsem se napsat také svůj průběh porodu. Dnes už mám 5ti měsíční holčičku, ale přesto mám porod v živé paměti. Termín jsem měla podle UV 31.7.2012 a podle menstruace 5.8.2012,17.7. jsem byla na kontrole v porodnici a řekli mi při vyšetření, že mi ubývá plodovka a nějak se jim nezdály ozvy, pozvali si mě za dva dny, ale tam se ukázalo, že je vše v pořádku. Pak jsem chodila po týdnech na kontroly. Nicméně na kontrole 2.8.2012 se panu docentovi opravdu plodovka nezdála a rozhodl se, že porod vyvolá. Měla jsem přijít večer na příjem, protože ráno tam přijali hodně maminek, tak tam nebylo místo a po víkendu by to bylo již prý pozdě. Se sevřeným žaludkem jsem nastoupila v 20:00 ve čtvrtek do porodnice. Přijali mě, vypsali papíry a dali na porodní box. Se mnou byl celou dobu parter za což jsem ráda. Potom mi zavedli první tabletu, doktor který mě poté vyšetřoval mi řekl, že moje porodní cesty nejsou vůbec nachystané, že tam klidně můžu být i 4 dny ( opravdu potěšující zpráva, když kolem vás všchni rodí a u vás se nic neděje). Nicméně mi řekli, že se mám trochu vyspat. Hrála jsem hry na mobilu a docela se nudila, nic mi nebylo, nic mě nebolelo. Respektive trošku bříško, ale bylo to jak poslíci, které už jsem párkrát měla a dalo se to v pohodě přejít. PA chodili asi co hodinu kontrolovat ozvy miminka. Partner chudák pospával zkroucený v křesle. Druhý den ráno mě přišel vyšetřit doktor - primář, který mi oznámil, že se nic neděje stále, zavedli mi dvě tablety, dali dva čípky do zadku a ještě píchli nějakou injekci a řekl, že mi odpoledne mají napíchnout epidurál. Trochu se mi rozjely kontrakce a tak mi přišla anestezioložka píchnout epidurál ( řeči typu příště budeme dávat epidurál už na chodníku před porodnicí, jsem nebrala ani tak na sebe, jak na primáře, který epidural nakázal). Bylo to v pohodě vůbec to zavedení nebolelo, kapal mi celou dobu na 3. Kontrakce se daly jakš takš díky epidurálu rozdýchat. Když mě pak přišli zkontrolovat byla jsem otevřená na prst a kousíček a tím to zkončilo. Neotvírala jsem se dál, bolesti tak pořád nějak stejné. Nervozita pracovala a hlavně psychika. Kolem Vás ženský řvou a nadávají a já nic. Tak jsem čekala - pořád mi všichni na moje dotazy co se děje odpovídali, že musím čekat, že mi musí zajít čípek a změkčit se porodní cesty atd atd. Odpoledne přišla zase kontrola a vyšetření, mezitím chodili PA na ozvy, maličká byla naštěstí v pořádku. Celý pátek 3.8.2012 se nic nového pak už neudálo, opět večer mi řekli, že se mám zkusit vyspat. Už jsem byla psychicky docela vyčerpaná, měla jsem strach jak dlouho tam ještě budu trčet. Partner byl celou dobu chudák se mnou, jen se šel domů vždycky umýt a nebo někam najíst. V pátek večer mi budoucí porodní asistentka -moc milá slečna, která tam byla na praxi říkala, že si myslí, že pokud se nic nestane do rána, tak to pan doktor bude chtít nějak vyřešit, že mě tam taky samozřejmě nechtějí mít bůh ví jak dlouho.Ráno přišli na vizitu a tak říkám doktorovi, jestli mě vezmou na císaře, protože už tam jsem tolik hodin a pořád nic, bolesti mám,ale daly se rozchodit a nebo mi zvýšili epidurál,a le neotvírám se. Když mě vyšetřoval v ten čtvrtek primář měla jsem docela velké kontrakce, chodila jsem a nadávala a nebo ležela na boku a trpěla. Kontrakce jsem měla nepravidelné, nicméně jsem se stále notvírala a ani jsem neměla žádné tlaky jak mi popisovali, že přijdou. V sobotu ráno po vizitě a po mém dotazu, jestli mě vezmou na císaře, už jsem brečela, byla jsem nevyspaná, unavená protože když vám co hodinu chodí kontrolovat ozvy, tak se člověk moc nevyspí doktor skoro vysmál, že na císaře není žádný důvod, že musí vyvolat kontrakce abych se začala otvírat, že žádné nemám a že mi slibuje, že když se to nevyřeší do 14 hodiny vezmě mě na císaře. Že se nemám bát, že on má taky dobrý důvod abych porodila a byla já i miminko v pořádku, že se nemůže dovolit nás nějak ohrozit apod. Tak jsem si nechala zavést v pořadí už 4.tablteku a začaly docela dost silné kontrakce, zesílili mi epidurál - díky bohu za něj. A já to rozdýchávala. Později přišli a dali mi Oxytocinovou kapačku a ještě mi píchli vodu - ten nástroj mám v nočních můrách ještě teď, ale vůbec to nebolelo jen to bylo nepříjemné jak z vás valí voda ahrabou se vám tam a mačkají vám břicho a do toho ti kontrakce, ale samotné píchnutí vody je v pohodě. A pak se začaly dít věci, krvácela jsem trochu a pořád tekla ta voda a šílený bolesti, kontrakce jsem měla , nejdřív po třech minutách a pak to bylo po dvou a nebo minutě, šílenej sled nekončících kontrakcí.Pak jsem třeba měla 10minut klid a zase tady ty obrovský kontrakce, brečela jsem bolestí a vyčerpáním a pokaždé, když přišel doktor na kontrolu, tak jsem mu říkala ať mě prosím vezme na toho císaře, protože jsem se neotvírala pořád. Sprcha nezabírala, skoro jsem omdlívala bolestí, partner mě musel podepírat. Potom už jsem skoro přestávala bolestí vnímat, bylo to už tolik hodin a pořád se nic nedělo. Nakonec mě vzali na ultrazvuk, protože s emi začaly zhoršovat ozvy a zjistili, že malá je nakřivo hlavičkou a vysoký přímý stav a já pořád neotevřená a bolesti k nevydržení, epidurál kapal na 10, ale už nic nezabíralo. Rozhodli se pro akutní císař. Takovej fofr jak pak kolem mě běhali se jen tak nevidí, dva mi navlíkali punčochy, pa mi sundávala naušnice, další pa mi podávala papír na podepsání, partner mi balil věci a vezli mě o patro níž na sál. Pak už to mám trochu v mlze, pamatuju si jen neustálé kontrakce a jak lezu na operační stůl nahá, holili mi břicho, mastili nečím, byla tam moc šikovná sestřička, která mi říkala ať jí mačkám ruku při kontrakcích, umývaní doktora a pak už jen nádech do masky a víc nevím. Myslela jsem jak nebudu odpočítávat jak je to v amerických filmech :-D a nic, probudila jsem se na jipce vedle mě partner, tak jsem se ptala jestli se nám narodila fakt holka, jestli je v pořádku a kolik má vlásků :-D avíc nevím. Co hodinu s emi měřil tlak, kapala kapačka a pak jak jsem se přišla víc k sobě tak jsme se začaly bavit s holkama co tam byly se mnou na JIP a se sestřičkou a že chceme vědět kolik ty naše miminka váží a měří apod. Už sei nevybavuju kdy mi malinkou donesly na kojení jestli večer nebo až ráno, ale ani jsem ji pořádně neviděla, jen jsem viděla jak jí je všechno to oblečení veliký, položili mi ji k prsu a pomohli se jí přisát, hned se chytla a cucala - i když tam nic neteklo:-). Holky byly moc fajn co am byly se mnou jedna měla podobný průběh porodu - narodil se jí chlapeček císařem o hodinu dřív než moje holčička a pak tam byla paní , která měla cca ve 28 tt akutní slepák. Ráno nás přemístili na šestinedělní pokoj. Maličká se mi narodila 4.8. 2012 v 16.33 tedy po 44hodinách a řekla bych tak 24hod. bolestí z toho min. 8hod. po kontrakcích po minutě. Ale stálo to za to! I když si říkám, že kdybych měla rodit přirozeně asi bych si to hodně rozmýšlela, ale hodlám si prosadit císaře z každou cenu. I když samozřejmě to taky není výhra. Jizva bolí, člověk se nemůže zasmát nebo nezakašlat, jak byl intubovanej tak ho to pořád dráždí v krku a ještě to cévkování apod. nic příjemnýho, ale než prožít znovu 44 hodin a nic tak raději císař. Na šestinedělním to bylo celkem v pohodě. Sice hodně malinkaté pokojíčky a šílené vedro, nedalo se tam skoro být. Soukromí taky nic moc a jídlo rozhodně není pro kojící matky - čerstvé pečivo a rajská s knedlíkem apod. ale PA a i dětské sestry byly moc fajn. Pěkně se chovaly, byly ochotné. Jako prvorodička jsem absolutně nevěděla do čeho jdu, takže jsem nevěděla že by mi vodu neměli píchat, pokud nejsem otevřená na určité cm apod a nebo jak často mi mají nosit maličkou na kojení apod. ale pro příště vím a nenechám se jen tam odbít, třeba budu za hysterku,ale nechat se trápit takto dlouho ( pak jsem se dozvěděla, že věděli celou sobotu, že je malá nakřivo hlavičkou a přesto se snažili o přirozenej porod - kdybych měla tlačit tak prostě by neměla kudy projít a ještě bych byla potrhaná a ji bych mohla ublížit, měla chudák pak otlačenou hlavičkou od toho jak se snažila tlačit dolů a nešlo to)už ne!Hlavní je, že je v pořádku a zdravá,je nádherná, směje se a je okouzlující. Rozhodně to stojí za to, ale myslím si,že bylo zbytečný to nechat dojít takto daleko.Porod bolí a pak i to jak se vám nalijí prsa než se to upraví je taky mazec, ale ne všechny ho máme špatný. Mám spoustu kamarádek, které měly porody vynikají a rodily by klidně každý týden - bez nadsázky. Přeju všem hlavně zdravé dětičky a hlavně poklidný průběh porodu a do boje, naše děti za to stojí a hlavně se na bolest zapomíná.

Sarkagug

Ikonka
Příspěvků: 1

Šílený porod 14.12.2012 , 12:11

Nechtěla bych v žádném případě děsit budoucí maminky, co budou rodit poprvé, jen bych chtěla poukázat na to, aby se řídily vlastním instinktem. Takže. Jsem mladá, dvacetiletá maminka,teď už 6ti měsíční holčičky. Samozřejmě sem si nakupovala všelijaké knížky, prověřené rady a slepě naslouchala příkazů své doktorky. Celé těhotenství probíhalo bez problému. Až do 35. týdne, kdy sem měla slabé krvacení a tak nějak neurčité bolesti. Dost jsem se vyděsila a jela do porodnice v Pardubicích. Otázka "Co chcete?" mě teda zcela vykolejila. Co bych asi chtěla na ambulanci, o víkendu, s břichem, jak buben. Při vyšetření se nedalo mluvit o žádném respektu, ani intimitě. Dveře otevřené, já nahá a všude samý lidé ... Jedna sestra se mi šťourá tam dole a druhá na mě řve z další místnosti, jaký že je můj telefon. No, síla :-/ Přijde mladý doktor, prohlédne mě a řekne, že mi hrozí předčasný porod a nechá si mě tam. Najednou se ale podívá, že jsem 35. týden ... tak to je prý v pořádku, že mám jít domů a odpočívat - tedy vlastně dodržovat klidový režim. Že kdyby to byl týden 34. taj si mě tam nechá. Já nejsem odborník, jenom sestra, ale to ten týden hraje takovou roli?? No, po týdnu jsem šla na kontrolu ke své gynekoložce a ta na mě kouká jak blázen, že v žádném případě žádný porod nehrozí a klid také nemusím dodržovat. Ale, nikdo mi neudělal ultrazvuk, nic se nědělo. Asi jsem si to všechno jen vymyslela, si mysleli oni nejspíš. Poslední UZ byl v 38. týdnu. 39. týden a já stále nic. Poslali mě na rizikovku, na monitor, srdce miminka. Ten byl špatný a prý mám přijít za dvě hodiny. Tam už to bylo prý ok. Ale žádný ultrazvuk. No, nebudu nic zastírat. Začátek porodu jsem prostě nepoznala Byly to ty samé bolesti, jako před tim. A rady - musí se to stupňovat, stahy nepřejdou v horké sprše ... bla, bla. Takže stahy byly pokaždé v jiném rozmezí, přešly mě ve vaně, dokonce sem je i zaspala v noci. Nic tragického to nebylo. Dokonce jsem ani nezaregistrovala, že mi odtekla voda!!!!Když tohle trvalo už dva dny, ve stejné intezitě, přítel mě nakonec naložil a jeli sme. Doktor mě prohlédl a prý, že rodím. Žádné silné stahy, nic. Po dvou hodinách přišli, že prasknou vodu, abych začala mít kontrakce. Zjistili, že tam žádná není. Prej jakto, že jsem to neviděla a jakto, že už teda nerodím, když už ji mám bůhví jak dlouho pryč. No, jako kdybych já to věděla. Nicméně, během hodiny na mě přišly tak silné kontrakce a jako jen 30 minut a prej už deme tlačit. Říkám cože????? Tak tlačim jak blázen a ono nic. Ani mi nestačili dát žádné léky, analgetika a ty jiné hrůzy. Pořád tlačim a nic. Byli tam ještě nějací medici, sestry - bakalářky. Ty si mysleli určitě, jaká nejsem hysterka a že nedokážu ani tlačit. Ale ono to nešlo. Doktor mi dokonce tlačil na břicho, aby mi pomohl. Najednou panika. Monitor. Vidim jen ty zděšené výrazy mediků, sester. Ve chvíli u mě byli další dva doktoři, všechny sestry z oddělení i staniční a nevim kdo ještě. Vyhodili manžela ze sálu. Už jsem nemohla, protože jsem stále tlačila a nic. Najednou jsem byla jak mimo tělo. Hlasy jsem slyšela z dálky a všechno jako v mlze. Přede mnou doktorka zapřená o nohy, v ruce kleště a plnou silou se snažila maličkou dostat ven kleštěma. A nic. Slyšim výkřik - má šňůru dvakrát okolo krku, rychle ARO, připravit resuscitaci a honem na sál. Takovou závratnou rychlostí bych se ani neteleportovala. Všude pode mnou jsem cítila spoustu krve a byla ráda, že už ta bolest skončí. Hned sem byla na sále, anesteziolog se ani nestihl zepatat, kolik mám kilo a prostě mě nějak uspali. Když jsem se probudila, zjistila jsem, že málá leží v kritickém stavu na JIP, museli ji 5 minut oživovat, byla bez kyslíku. No, ale po 6ti hodinách byla stabilizovaná. Při pobytu v nemocnici se mě asi 3x ptali, jakto, že když jsem tam byla v tom 34. týdnu, proč mi nedělali UZ, proč při tom špatném monitoru mi nedělali UZ atd. Takže mi chcete říct, že to byla jejich vina, že nezjistili, že malá má šnůru okolo krku, nechali mě rodit, nastřihli hráz, nakonec jsem si vytrpěla i toho císaře a malá málem nepřežila?? Dodnes sem se v tom nešťourala, možná sem měla. Nicméně, porod jsem absolutně nepoznala, ani jsem nepostřehla, že by mi odtekla voda. Pouze jsem měla takový pocit. Ale knížky a doktoři přeci nelžou........... Nakonec jsme ale zdraví a štastný a jediný,co vim, že už nikdy rodit nechci a nebudu. Rozhodně ne bez epiduralu a minimálně 10ti ultrazvukama těsně před porodem, i kdybych si je měla zaplatit. Prosím, nedávejte na ničí rady, ale pouze na sebe a i při sebemenší pochybnosti, bolesti jeďte do porodnice a chtějte ultrazvuk. Je to vaše miminko a vaše zdraví!!!!

Pusinka

Ikonka
Příspěvků: 1

Císař v Uherském Hradišti 18.7.2012 , 08:23

Během těhotenství jsem dlouho přemýšlela, kde budu rodit své první miminko. Přes všechna pro a proti jsem se nakonec rozhodla pro porodnici v Uherském Hradišti. Do rizikové poradny jsem musela docházet už od samého začátku. Můj gynekolog měl obavy z preeklampsie,jelikož jsem měla otoky rukou a obličeje. Naštěstí se to nepotvrdilo,ale přesto jsem musela nastoupit ve 30 tt do nemocnice, abych neporodila předčasně. Pobyla jsem si tam skoro týden na kapačkách a povedlo se. Malou jsem donosila. Pečovali tam o mne skvěle. Už se mi blížil termín porodu, a naše maličká se ne a ne otočit. Naštěstí mi dal pan doktor vybrat, jak bych chtěla rodit: buď spontánně, nebo císařským řezem. Na internetu jsem si zjistila veškerá rizika vaginálního porodu koncem pánevním. Naše dcera se tedy musela narodit plánovaně císařským řezem ve 39 tt.Rozhodla jsem se pro lokální anestezii, takže jsem byla během celého porodu při vědomí. Operace jsem se docela bála, a hlavně toho, že vše budu normálně vnímat, ale nakonec jsem to obě díky skvělému personálu zvládli. Na sále byli všichni skvělí a tímto bych jim moc chtěla poděkovat. Když mi malou přiložili, byla to nádhera a ten proud slz se nedal zastavit. Naše Terezka se narodila 11.09.2011 ve 13.05 a jsem moc ráda,že v Uherském Hradišti.

Christinna

Ikonka
Příspěvků: 1

Porod 26.1.2012 , 12:01

Taky se s Váma podělím o mojí zkušenost:-). Celý těhotenství probíhalo naprosto v pořádku, všechny testy v pořádku. Měla jsem "kontrakce" nebo-li spíše poslíčky už od 6.12 ( termín jsem měla 21.12) Ale já je necítila zaznamenával mi je monitor. Byla jsem z toho vyděšená, že to nepoznám, až to přijde. Každý týden zaznamenaný kontrakce a já nic pořád necítila.Asi 10 dní před porodem jsem je začala zaznamenávat, tak se mi oddechlo, že to poznám. Dne 15.12 mi odtekla hlenová zátka já pořádně nevěděla jaká bije tak jsem se vidala do porodnice, tak mi řekli, že je to naprosto normální že mám ject domů. Tak v pohodě jela jsem dom. Dne 21.12 jsem měla večer nepravidelný kontrakce pak začali být pravidelný tak jsme se s manželem vydali do porodnice ;-) šla jsem na monitor byly tam nepravidelný, tak mi ještě lékař překontroloval a byla jsem otevřená jenom na jeden prst, ale přesto mi nechal v porodnici kvůli tomu že jsem byla cca.25km od porodnice. Tak jsem šli na pokoj, skusili jsme vanu, pak monitor ;-) kontrakce tam byly, ale neotevírala jsem. Tak mi poslali na těhotenský pokoj at jdu spát a píchli mi injekci, prej se to bud rozjede nebo usnu. Tak jsem samozdřejmě usla, druhý den ráno pořád kontrakce ale poslali me domů ( popravdě jsem byla ráda) ale ten den jsem byla k nepoužití. jsem se cítila jak sfetovaná po tý injekci;-).
No ale aby jsme přešli ke dnu "D". Dne 25.12 mi od rána bolelo břicho, ale byly jsme u Tchána tak jsem nějak čas nekontolovala. Když jsme přijeli domů cca.16hod. začala jsme si kntrlovat čas měla jsem kontrakce po 5-6min. tak jsem si dala po hodině tutich kontrakcí horkou sprchu, kontrakce pak zesílili a pravidelný po 5min další hodinu tak jsem zkusila zase sprchu a nic se nezměnilo, tak jsem jela.(popravdě ty kontrakce nijak extra neboleli)Tak mi vyšetřili a poslali nás na pokoj(mojí PA byla známá tak jsem měla hroznou radost)Tak mi natočili, začali jsme sprchou doktor mi přišel vyšetřit a byla jsem otevřená na 2prsty ;-ú Tak že klystýr během dvou hod. jsem se otevřela na 4prsty tak jsem měla radost, že to jde rychle. Tak mi doktor prasknul plodovku a to byly hrozný bolesti :-( už jsem nemohla. Ale nejhorší bylo, že jsme se přestala otvírat .Dostala horečky. Vanu jsem nemohla protože jsem měla zelenou plodovku. Když jsem se svijela v křečich skoro brečela tak jsem dostala nějakou injekci. která mi na půl uspala a cítila jsem jenom ty velký kontrakce, tak to šlo. Ale pak to asi přestalo učinkovat. Doktor mi skontoloval a už na 8 prstů. Byla jsem pořád na monitoru a pak najednou přivezlůi najaký přištloj a připojoli ho na hlavičku tak jsem začala mít strach ale nikdo mi nic neřekli, že vše v pořádku.A pak na mě začalo jít tlačení tak jsem byla ráda, že je to tady, PA že začneme tlačit. Tak jsem tlačila byla to pro mě hrozná úleva krásnější pocit za tich 10hod. jsem snad nezažila. Ale nešlo to, pořád nic. jeden doktor druhý doktor, doktorka najendou zavolejte primáře. Ja v bolestech no neumím popsat. No pak se mi ptají kolik jako malý má mýt. Tak jsem říkala, že nevím že poslední UZ jsem měla v 30.tt a že jsme byly 3týdny na před. Tak v tu chvili jedem na sekci! Po celou dobu tam byl můj manžel snažil se mi pomáhat , ale já ho odmítala atd. ted když o tom mluvím a píšu tak mi je k pláči jak mi chtěl pomoct a já mu nic nedovolila, ale i tak duševně pro mě byl hrozná podpora, že ho tam mám, že tam je. Tak mi připravovali na sál já už v hrozných bolestech, už jsme i břečela. Zkoušeli lokálně že by jsme šli, ale to se nepodařila. Tak, že mi uspí. pamatuji první nádech, ale prý mě uspávali na 3x. Malej se narodil 26.12 v 5:48(na moje narozky)měl 53cm a 4100g.(já mám 163cm a před porodem jsem vážila 55kg)po probuzenína JIP mi museli darovat krev protože jsem trochu vykrvácela. Když mi ho ten den přivezli ukázat jsem brečela jak malá holka.
I přes to trápení bolesti mi ten klouček za to stál a maminky nebojte se toho. Každá maminka to má jiný. Ale když se na to zpětně podíváte tak si řeknete, že vám to miminko za to stálo a na bolest zapomenete :-)
Všem maminkám přeji, at to zvládnete.

Lucie84

Ikonka
Příspěvků: 1

hrozně jsme se těšily 12.11.2011 , 18:09

Když mi paní doktorka minulý rok 2010 v březnu řekla,že jsem těhotná,byla jsem ta nejšťastnější ženská na světě :-) A protože už máme doma 7mi letou dceru letěla jsem jí oznámit tu nádhernou věc,že bude mít sestřičku nebo bratříčka.Celé těhotenství proběhlo v pořádku měly jsme termín 25.12.2010 Celou dobu jsme nevěděli co vlastně budeme mít miminko se nám i na 3D ultrazvuku schovávalo až na poslednim nám doktor řekl,že to bude holčička :-) No pořád se nic nedělo já měla poslíčky asi od 7měs. Paní doktorka říkala,že se může stát,že přijde na svět dřív tak jsem vše hodně hlídala.Na konec když si manžel vzal v práci dovolenou už od 10.12.jsme čekali...Pořád se nic nedělo :-) měla jsem předposlední vyšetření 30.12. byla jsem v nemocnici na pásech primář mi kontroloval vodu a,že prej jí je hodně :-) ale stále se nic nedělo holčička byla v klidu a tak mi primář řekl jak nepřijde sama do 3.1.2011 tak se porod bude vyvolávat.Druhý den tedy 31.12.ráno v 9hod.jsem cítila něco jako bolesti ale bylo to střídavé po 5min.po 7min. vydržela jsem to do 13Hod.kdy jsem už začala krvácet tak jsme z manželem sedli a jeli směr porodnice,chtěla jsem si troufnout abych holčičce trochu pomohla vyšlápnout schody do druhého patra ale hned jsem to vzdala.Na příjmu mi řekli,že holčička bude až na Nový rok :-) ale já to nevzdávala a chtěla jsem mít na Silvestra miminko u sebe :-) napojily mě na pási,pak čůrání,sprcha,která vůbec nepomohla bolesti šílený ale byla jsem potichu :-) pak mi asistenka řekla ať zkusim vanu a jsem tam třeba celej den do toho se mi dostavily zádové bolesti(no hrůza to se fakt nedá)ale já jsem to dala naložila jsem se do vany a byla jsem tak asi 5hod.s tim,že jsem si dopouštěla teplou vodu.Už jsem měla takové bolesti,že jsem se musela přesunout na pokoj aby mě asistentka mohla zkontrolovat ta mi řekla,že jsem se krásně rozrodila a jsem otevřená na 7prstů :-) ale vodu jsem stále měla.Asi po další hodině mě znovu přišla zkontrolovat a to už jsem jen slyšela tak jdeme na sál :-) Na sále mi pýchla vodu bylo jí požehnaně :-) no asi 3x-4x jsem zatlačila a KAROLINKA byla na světě.Po celou tu dobu byl manžel semnou a držel mě za ruku,hladil mě,uklidňoval mě a šeptal jak je šťastnej byla to obrovská podpora.Nakonec jsem se dozvěděla,že mě teda malinká pěkně roztrhala i ze vnitř ale za tu nádheru a ten pocit,že jsem dala život to stojí...sami víte jakej je to pocit.No Karolínka přišla na svět 31.12.2010 v 17:50 a byla poslední miminko v porodnici :-) Všem doporučuji...vanu,manžela a tak ochotné asistentky a trpělivost :-)

stránka 1 z 6         1  2   3